Jak jsme se dostali k domácímu vzdělávání

Nebylo to hned. Předcházela tomu celá řada situací a okolností. Hledali jsme východisko z bludného kruhu, ve kterém jsme se nacházeli (stálé zapomínání a ztrácení pomůcek do školy nebo oblečení, nákup pomůcek nových, zdlouhavé psaní domácích úkolů, nechuť k učení a úkolům atd.) a byli jsme otevřeni na změnu. S manželem jsme začali zkoumat jiné formy výuky. Nejprve se nám zalíbila Montessori výuka. Chtěli jsme, ať dcerka přestoupí z klasické školy do Montessori, ale upřednostnili nové prvňáčky, kteří ještě nebyli ovlivněni klasickým školským systémem. Pak jsem narazila na článek o individuálním (domácím) vzdělávání a začala o něm shánět další informace.

Měli jsme pár známých, kteří také učili své děti doma, a ti si to nemohli vynachválit. Po účasti na Konferenci domácího vzdělávání v Praze, kde jsme měli možnost slyšet zajímavé přednášky a doptat se na pár věcí, které nám nebyly jasné, jsme se definitivně rozhodli. Začneme s domácí výukou – a to co nejdříve! Pozitivní reakce pana ředitele školy, do které dcerka chodila, nás s manželem mile překvapila. Domluvili jsme se tedy, že zůstaneme „pod křídly“ stávající školy. To jsme však ještě netušili, co to bude obnášet…

Díky zbytečným nedorozuměním, napjatým situacím a rozdílným názorům jsme však naše rozhodnutí přehodnotili. Nakonec jsme zvolili školu, která má ve své péči více „domškoláků“ a také svou přezkušovatelku. Ta žáky nehodnotí na základně testů a písemek, ale osobního portfolia (sběr vypracovaného nebo vytvořeného materiálu během školního období), pracovních sešitů, výtvarných výrobků, atd. Žák sám prezentuje, co se v daném období naučil, co ho bavilo, nebavilo, na co se chce zaměřit a v čem se chce zlepšovat. Pokud hraje na hudební nástroj, může paní přezkušovatelce zahrát svou oblíbenou skladbu. Pokud chodí na zpěv, může zazpívat.

Domácí vzdělávání – změna k lepšímu

Anetka přešla do domácího vzdělávání v pololetí 3. třídy a byl to krok správným směrem. Bylo nám doporučeno, abychom si doma dali tak 2 měsíce pauzu od učení. Nechtěli, abychom sklouzli zpět do „vyjetých kolejí“. Ať prý dělá, co ji baví… Ráda čte? Tak ať se neučí, ale čte. Baví ji zpěv? Směle do toho! Chodí na tanec? Ať se učí nové choreografie! S manželem nás to šokovalo – byl to přesně opačný přístup, než na který jsme byli zvyklí z předchozí školy! Rozhodli jsme se to vyzkoušet a opravdu to přineslo své ovoce. Anetka se znovu začala zajímat o hraní na klávesy a po pár dnech neučení se už začala vyptávat, kdy začneme, že už se na to těší a je zvědavá, jaké to bude 🙂

Individuální (domácí) vzdělávání
Zahájení nového školního roku

Všichni doma jsme se shodli na tom, že od té doby, co jsme podstoupili tuto změnu, se nám lépe žije. Odpadla spousta vypjatých situací (nemá domácí úkol, zapomněla toto, ztratila tamto,…) a máme doma mnohem pohodovější atmosféru. Ano, není to vždy snadné – ale stojí to za to 🙂

3 thoughts on “Jak jsme se dostali k domácímu vzdělávání

  1. Ahoj Arielko. Super článek, tohle chce opravdu velkou odvahu, kterou Tvá rodina rozhodně má. Držím palce, ať vše šlape jako po másle a domácí pohoda jen a jen vzkvétá! 🙂

  2. Ahoj Arielko, díky za velmi zajímavý článek o domácím vzdělávání a vaši zkušenost. Díky za tvůj blog, taky se na svůj už pěknou řádku měsíců chytám, tak snad už se odlepím:) Zatím a zdravíme

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *