V minulém článku, 5 věcí, které mě v Americe šokovaly, jsem se sdílela o věcech, ze kterých jsem po příjezdu sem měla spíše negativní nebo smíšené pocity. Tentokrát se chci s vámi tedy podělit o 5 zvycích, které mě naopak překvapily příjemně. Patří mezi ně Díkuvzdání, Vánoce, Small talk, Meal train a křesťanství. Na některé z nich jsme si už za ty tři roky zvykli tak, že jsme je sami začali zachovávat.

Díkuvzdání

Díkůvzdání (Thanksgiving) se v Americe slaví čtvrtý listopadový čtvrtek a je jedním z nejoblíbenějších amerických svátků. Američané se sejdou s rodinou nebo nejbližšími přáteli, tráví spolu čas a při slavnostní večeři, kdy se podává pečený krocan s nádivkou, brusinkovou omáčkou, sladkými brambory (batáty) a dýňový koláč, se všichni sdílejí o tom, za co jsou Bohu vděční.

Samozřejmě v každé rodině a části Ameriky se mohou tradice a zvyklosti lišit, stejně jako u nás v Česku při Štědrovečerní večeři.

Svátek se slaví na připomínku toho, jak se první evropští osadníci v 17. stol. naučili s pomocí spřáteleného kmene Indiánů pěstovat plodiny, díky kterým pak přežili zimu a nezemřeli hlady. Oslavili to společnou večeří, při které za svou úrodu vzdávali díky Bohu.

Na Díkuvzdání jsme byli pozváni hned náš první rok v Americe, a tak se nám to zalíbilo, že jsme se rozhodli slavit tento svátek i u nás doma. Manžel má Díkuvzdání ještě raději než Vánoce. Říká, že v něm je to nejlepší z Vánoc (rodina, přátelé a dobré jídlo) a jako bonus žádný stres z nakupování dárků!

Vánoce

Vánoce se v Americe slaví ve velkém stylu. Už několik měsíců předem jsou v obchodech k vidění vánoční dekorace, dárky, stromečky atd. Obchodní řetězec Hobby Lobby má dokonce vánoční sekci několika velkých regálů otevřenou celoročně!

Stromeček se zdobí den po Díkuvzdání na tzv. Černý pátek, kdy jsou ve většině obchodech výrazné slevy – hlavně co se týče elektroniky. Američané se předhánějí, kdo bude mít lépe vyzdobený dům a zahradu před domem. Pořádají se i soutěže o nejlépe vyzdobený dům. Často jsou k vidění kýčové nafukovací figury, např. obří Santové, sobi se sáněmi, zelené postavy Grinchů a hlavně spousta světélek. Časté jsou i světelné projektory s vánoční tématikou, které osvěcují dům, garáž nebo trávník.

Rádi v předvánoční čas projíždíme večerním městem, prohlížíme si různé styly dekorací a posloucháme rádio s vánočními písněmi. A nejsme sami. Večerní výlety za nejlépe nazdobenými domy patří totiž mezi oblíbené aktivity američanů.

A jaké jsou hlavní rozdíly mezi českými a americkými Vánocemi? Američané mají narozdíl od Čechů Santa Clause, který uprostřed noci přiletí na saních taženými sobi – v čele se sobem Rudolfem. Santa proleze komínem, občerství se sušenkami a mlékem a dárky nechá pod stromečkem. Ty se rozbalují až 25. ráno.

I když mám Vánoce v Americe ráda, na český Štědrý večer nedám dopustit. Bez bramborového salátu, řízků (kapra neděláme), českého cukroví a koled, rozbalování dárků a české pohádky, by prostě Vánoce nebyly úplné.

Small talk

„Ale ale, vidím, že máte velkou rodinu nebo hodně přátel. To posíláte vánoční dárky?“ zeptal se mě postarší pán. – Co je mu do toho, kam a co komu posílám? Říkala jsem si. „Ano, jsou to dárky.“ odpověděla jsem stroze. „Slyším, že máte přízvuk. To je německý? Nebo ruský?“ „Ne, jsem z České republiky.“ „Ahá, z Československa, to znám. Jednou jsem byl v Praze. Krásné místo. Já tak daleko balík neposílám, bratr žije ve Washingtonu…“

Asi jste pochopili, že tento zážitek mám z návštěvy americké pošty. Pán stojící v řadě přede mnou měl očividně povídací náladu, myslela jsem si. Pak se k němu přidali ostatní. Paní za přepážkou nijak nerozčilovalo, že si lidé na poště povídají a když jsem přišla na řadu, tak ji ani nevyvedlo z míry, že jsem zapomněla vyplnit nějaký formulář. Místo toho byla milá a vyptávala se, proč jsme se přestěhovali zrovna do Kalifornie a jaké jsou naše první dojmy z nového místa. Nakonec se mi ještě omluvila, že je v Reddingu takové horko a doporučila, abychom o letních prázdninách vyrazili na dovolenou k oceánu.

Small talk neboli krátká, nezávazná konverzace, je v Americe běžná věc. Lidé small talk využívají, když čekají v řade v obchodě, na poště nebo například na procházkách v parku či kdekoli jinde, kde se vyskytují lidé.

Takových zážitků máme spoustu. Neznámí lidé nám přejí krásný den, pochválí vlasy, manželovi knír nebo povedený outfit. Ptají se, co máme v plánu o víkendu nebo doporučí místo, které bychom měli navštívit. Chvíli nám trvalo (nebo alespoň mě) než jsme si na small talk a časté „americké úsměvy“ zvykli, ale musím říct, že je příjemné, když se na vás lidé kolem nemračí a místo toho s vámi prohodí několik milých slov.

Meal train

Příjemně překvapená jsem byla, když jsem se vrátila z porodnice domů a kamarádka mi napsala, že nám zařídila Meal train (česky Jídelní vlak). Vysvětlila mi, že přibližně na dva týdny nebudu muset já ani manžel připravovat obědy nebo večeře pro rodinu. Na téměř každý den se totiž zapsal někdo z našich kamarádů či známých, kdo nám jídlo sám připraví nebo objedná v jedné z našich oblíbených restaurací, a dopraví k nám domů. A protože jsou naši přátelé různých národností, byl to pro nás opravdu kulinářský zážitek na který rádi vzpomínáme.

Spolu s jídlem nám lidé často nosili dárky pro novorozence, kterého hned chtěli vidět. Také jsem zjistila, že je slušností znovu všem napsat děkovnou zprávu a projevit tak vděčnost za jejich ochotu a štědrost.

Meal train se tedy využívá v situacích, kdy rodina vítá na svět nového člena rodiny nebo naopak v případě, že někoho ztratí nebo prochází nějakým těžším obdobím.

Není zapotřebí složitého organizování, kdo co kdy uvaří, protože existují aplikace, které to zorganizují za vás. Do nich napíšete pro koho se Meal train organizuje, co upřednostňuje za jídla, co naopak nejí nebo na co je alergický. Je tam adresa i časy, kdy je nejvhodnější jídlo přivézt. A lidé mohou vidět, kdo se na kdy zapsal a jaké jídlo připravuje, aby se třeba nestalo, že pět lidí po sobě přinese Mac & Cheese (těstoviny se sýrem).

Ti, co nechtějí jídlo vařit nebo objednávat, nemusí být smutní. V aplikaci je informace o tom, kam mohou posílat své finanční příspěvky přímo rodině, pro kterou se Meal train organizuje.

Nevím, zda je organizování Meal trainu typické v celé Americe, ale tady v severní Kalifornii to obvyklé je. Vnímám to jako projev podpory a lásky ze strany rodiny a přátel. Přijde mi, že tím říkají, víme co se děje, myslíme na vás a jsme v tom s vámi. Pokud znáte tedy někoho, na koho byste mohli Meal train uplatnit, zkuste to. Stojí to za to 🙂

Křesťanství je normální

Už po příletu do Ameriky jsem si všimla, že se dá bez problémů naladit několik křesťanských stanic, kde jsou buď kázání nebo křesťanské písně, chvály. Také v televizi jsou křesťanské kanály a pořady. Církve jsou skoro na každém rohu. Jen v našem městě, v Reddingu, je přes dvacet různých církví. V obchodních centrech a obchodech jsou k vidění různé produkty s křesťanskou tématikou. Bible je dostupná snad v každém hotelovém pokoji. Často se se mnou lidé loučí se slovy „Bůh ti žehnej“. Na to jsem z Česka zvyklá nebyla.

Určitě to neznamená, že všichni lidé v Americe jsou křesťané. To ne. Ke křesťanství se ale v Americe hlásí přes 60 % obyvatel, kdežto v Česku jen kolem 10 %. Už to by vám mohlo napovědět, že když někomu v USA řeknete, že věříte v Boha a jste křesťan, nekouká na vás jak na mimozemšťana, ale akceptuje to, aniž by docházelo k nějakým trapným situacím. Často potkávám lidi, kteří si povídají o tom, co v poslední době zažili s Bohem nebo jaké bylo kázání v církvi. To jsem v Česku asi nezažila. Žít jako křesťan je tady přirozenější, normálnější. To je pro mě příjemná změna 🙂