Tak trochu jiný porod

Jak někteří víte, do naší rodiny se narodilo další děťátko, Melody Hope. Vzhledem k tomu, že to byl můj čtvrtý porod, čekala jsem podobný nebo stejný průběh, jako u těch předchozích. Více informací zde a zde. K mému překvapení se tak ale nestalo.

Hurá do porodnice

Protože mé předchozí porody byly hodně rychlé (tři hodiny, dvě hodiny a hodina a půl – čas počítán od pravidelných kontrakcí), předpokládali jsme, že tento bude ještě rychlejší. Proto když přišly kontrakce, i když byly nepravidelné, moc dlouho jsme nečekali. Před barákem jsem si nechala udělat památeční fotku a vyrazili jsme.

Do porodnice jsme přijeli vysmátí a v dobré náladě. I když jsem měla kontrakce, tak mě nebolely. Řekla bych, že na stupnici od 0 do 10, kdy 10 je největší bolest a 0 žádná, jsem byla tak na 2 nebo 3. Když jsem jim řekla že jdeme porodit mininko, tak se začali usmívat a ptali se mě, jak vím, že už rodím. Nevypadalo to, že by mi věřili 😀

Přístroje však ukázaly, že nekecám a mám kontrakce, a v průběhu pár hodin jsem se otevřela ze tří a půl cm na šest. Rozhodli se tedy, že si mě tam nechají. A pak mi kontrakce přestaly.

Hurá do restaurace

Když se dlouho nic nedělo, řekli mi, že nás zase pustí domů. Byli jsme rádi, protože nám za 15 hodin, co jsme tam byli, nedali najíst. Prý jsem byla na nějaké speciální vodové dietě, která mi měla skončit až po porodu.

Hladoví a unavení z probdělé noci jsme tedy z porodnice zamířili rovnou do naší oblíbené restaurace, Red Lobster. Dala jsem si krabí polévku a salát s krevetami, Jan si dal stake. S plným žaludkem jsme zamířili domů, kde na nás nečekaly žádné děti, protože měly hlídání. Šla jsem tedy rovnou do postele, abych dohnala probdělou noc.

Žeby už?

I když jsem si v noci pěkně odpočinula, každou hodinu jsem se budila a zapisovala kontrakce, které nebolely. Ty pokračovaly i přes den a když už byly každých cca 15 min., řekli jsme si, že zase vyrazíme do porodnice. Teď už to snad bude ono.

Na příjmu se mě ptali, co bychom rádi, a když jsem řekla, že porodit, tak na mě zase nevěřícně koukali. Měla jsem dobrou náladu, usmívala jsem se a nepotřebovala ani vozíček. Když mě přijali, zjistili, že už jsem otevřená na osm cm.

V průběhu za mnou chodily sestřičky a říkaly mi, že kdyby měly takový porod jako já, tak by měly více dětí. Neměla jsem žádné utišující léky ani epidural, který u porodů v nemocnici využívá cca 90 % rodiček (alespoň tady v Reddingu).

Posledních 30 min. porodu už bohužel bez bolesti nebylo. To už bych bolest vyhodnotila stupněm devět a deset. Naštěstí mi můj manžel byl po celou dobu oporou, držel mě a povzbuzoval. Stálo to ale za to, narodila se nám krásná holčička, Melody Hope. Myslím, že je po mě 🙂

I když byl tento porod pro mě netypicky dlouhý, vše proběhlo bez komplikací, bez stresu. Poslouchala jsem chvály (worship songs) a měli jsme s manželem i s personálem porodnice dobrý čas. Hodně jsme se nasmáli a probrali nejrůznější témata.

V průběhu se nám také podařilo ztratit snubní prstýnek. Zavazel mi na prstě kvůli zavedené kanyle, tak jsem si jej sundala a dala Janovi. Jenže pak jsem asi měla kontrakci, protože si vůbec nepamatuje, kam ho „schoval“. Tento článek píšu cca týden po porodu a ještě jsme ho nenašli. Tak uvidíme, jak to s prstýnkem dopadne 🙂

Na co se po porodu nejvíce těším

Možná jsem divná, ale nejvíce se těším asi na to, až budu moct zase spát na břiše! S rostoucím břichem jsem se logicky musela uchýlit ke spaní na boku, protože spaní na břiše ani zádech nebylo moc proveditelné.

Na druhém místě se nemohu dočkat, až shodím těch 20 kg, které jsem v průběhu posledních dvou těhotenstvích nabrala. Nevím přesně, kdy se do toho pustím, ale nemyslím si, že budu nějak extra dlouho čekat. Tak mi držte palce!

A za třetí se těším na Vánoce! Až si budu moct dát vaječný koňak!