Nekonečný boj s dětmi aneb úklid pokojíčku

Úklid pokojíčku

Také vám drásá nervy nepořádek vašich ratolestí a přemýšlíte, co udělat pro to, aby si konečně začaly uklízet ten svůj nepořádek? Podělím se s vámi o to, jak „boj s nepořádkem“ probíhal u nás doma. Netvrdím, že se jedná o nejideálnější způsob ani nemohu zaručit, že to zabere i u vás. Tento příběh však odkrývá část dění z našeho rodinného života a vy tak můžete nahlédnout „pod pokličku“ jiné rodiny 🙂

Naše Anetka je hodná, milá, přátelská a roztomilá holka. Má ráda návštěvy u kamarádek, tanec, zpěv, návštěvy kin, divadel, cukráren a četbu knížek. Mezi její záliby však rozhodně nepatří úklid vlastního pokojíčku. Mnohem raději, nežli dát věci zpět na své místo, pro ně hledá nové úkryty nebo je prostě a jednoduše pohodí někam na podlahu. Nejednou jsem namísto čistého prádla v peřináči našla shnilé, staré, smradlavé a plesnivé svačiny své dcerušky, které se nechtělo jít do kuchyně, aby je vyhodila do koše, ale namísto toho jim našla novou „skrýš“ v čistých peořinách. Nejednalo se pouze o nechtěné jídlo. Součástí nepořádku bylo ledacos: hračky, knihy, učebnice, pastelky, fixy, smetí, ale hlavně Anetčino oblečení, protože si ráda hrála na modelku. Nenašla jsem způsob, který by ji přesvědčil, aby si své věci zase uklidila tam, kam patří. Zkoušela jsem výhružky, sliby, tresty, prosby, ale nic z toho nemělo na její chování žádný vliv.

Jak na úklid pokojíčku?

„Tak jí ty věci zabav a bude po problému!“ vyhrkla na mě jedna kamarádka. Nejprve jsem tuto kacířskou myšlenku zavrhla. „Jsem snad nějaký tyran?!“ říkala jsem si. Když jsem o tom ale později uvažovala, dávalo to smysl:
Hodně věcí = hodně nepořádku. Méně věcí = méně nepořádku. Žádné věci = žádný nepořádek!

Zavolala jsem si Anetku a zeptala se, proč si neuklízí svůj pokojíček. Řekla, že ji to nebaví a prý je to zbytečný. Zeptala jsem se jí, zda to není i tím, že má těch věcí hodně. Souhlasně přikývla. Kdyby jich měla méně, tak by se jí pokoj lépe uklízel a udržoval, tvrdila. Sdělila jsem jí, ať se ode dneška stará pouze o věci, které opravdu chce. Ten zbytek, co se bude někde povalovat, dáme pryč. „A kam?“ Ptala se zvědavě. „Na charitu.“ odpověděla jsem.

V průběhu pár týdnů zmizelo z jejího pokojíku několik ikea tašek. Některé věci dala bokem sama, jiné jsem jí posbírala já. Kromě pár kousků, na kterých lpěla, jsme dali vše na charitu. Musím říct, že od té doby je asi tak o 80% pokojíček v lepším stavu a Anetka vypadá také šťastnější. Ona nemusí tak často uklízet a já se zase rozčilovat!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *