Páté dítě? Není to už moc?!

Ještě předtím než jsme se s manželem vzali, jsme mimojiné řešili otázku dětí. Kolik dětí chceme? A jak dlouho po svatbě je chceme? A jaký věkový rozestup mezi nimi bude?

Nejspíš proto, že já i on máme každý dva sourozence, nám přišlo přirozené číslo 3. Ani málo, ani moc. Prostě tak akorát. To byla naše počáteční domluva, která se, jak jste si nejspíše všimli, za těch pár let změnila.

Klesající trend v počtu dětí

Zatímco v 70. letech 20. století považovala většina Američanů za optimální počet dětí v rodině 3 a více, v současné době to jsou děti 2. Také v Evropě je v posledních letech považován jako ideální počet dětí 1 až 2.

A proč to tomu tak je? Nejspíše kvůli tomu, že svět kolem nás se mění. Mění se technologie, společenské zvyky i hodnoty. Mladí lidé chtějí být nezávislí, cestovat, budovat kariéry, a děti by je držely zpátky nebo by na své aktivity kvůli nim neměli čas. Nebo chtějí být na dítě připravení a mít dostatek finančních zásob, proto tráví léta v práci a až později si pořizují děti. Toto samozřejmě nemusí být jedinné důvody, uvádím je jen jako příklad.

Chceme velkou rodinu

Náš názor na počet dětí se začal měnit, když jsme se přestěhovali z Česka do Ameriky. Jsme součástí velké církve a obklopeni lidmi a rodinami z celého světa. Seznámili jsme se se spoustou rodin, ve kterých mají 5 a více dětí. A nejsou to žádné sociální případy, jak by si někteří mohli myslet, ale naprosto normálně fungující lidé na úrovni, co mají dobré rodinné vztahy a doma s dětma očividně vše zvládají.

Tehdy jsme začali přemýšlet o tom, proč jsme vlastně chtěli jen 3 děti. Co nás k tomu vedlo? Můj důvod byl nejspíše ten, že jsem ani osobně neznala žádnou fungující rodinu s větším počtem dětí, než 3. To se ale postupně začalo měnit a nakonec jsme si s manželem řekli, že 5 dětí nezní úplně špatně 🙂

Jaké jsou reakce oklí?

Reakce jsou samozřejmě různé. V křesťanském americkém prostředí nám lidé kolem gratulují a povzbuzují nás. V křesťanských kruzích je totiž normální mít více dětí. Co se týká Česka, to je trochu jiný příběh.

Někteří vyhrknou „Ježišmaria!“ 😀 Jiné zajímá, jestli to bylo plánované nebo jen „omylem“. Další nás od toho odrazují a jsou kritičtí, že dětmi škodíme životnímu prostředí nebo že jim nebudeme schopni dát dostatek lásky a věnovat se jim. Takové komentáře mě většinou na chvíli rozhodí, obzvláště, když přijdou od někoho bližšího. Co ale naplat? Důležité je, že my víme, jak to doopravdy je, a nemusíme se nikomu ospravedlňovat. Naštěstí se najdou i lidé, co se radují spolu s námi a pár kamarádek mi i psalo, že nás obdivují, jak jsme se do toho pustili, a když my dokážeme zvládnout teď už téměř 5 dětí, tak ony dokážou zvládnout svoje dvě nebo tři!

Jaké to je, mít tolik dětí?

Děti? To je radost. Jaké to je? Dobrodružné. Někdy veselé, jindy na hlavu 😀 Prostě klasický rodinný život. Však to znáte! V jednu chvíli se všichni smějí a radují se, hrají si, tancují nebo spinkají, a o chvíli později brečí, protože jim někdo vzal oblíbenou hračku, chtějí sušenku nebo si zamokřili triko od mlíka.

Nejvíce mě na tom baví, jak je každé dítě jiné. I když jsou všechny naše, mají odlišné povahy, zájmy, reakce, talenty. To mě asi nepřestane fascinovat.

Také je fajn, že když je jich víc, zabaví se samy. Vymýšlejí různé hry, dělají blbiny, mladší děti napodobují ty starší a učí se od nich, a ty starší mají zase tendenci starat se a pomáhat těm mladším. Ano, občas i lumpačí, ale většinově převažují ty dobré věci.

Závěrem chci říct, že určitě nelitujeme našeho rozhodnutí mít více dětí. Nemáme čas se nudit a je krásné sledovat, jak rostou a rozvíjí se. Ano, ne vždy je to snadné, ale určitě to stojí za to!