Překvapuje mě, co se momentálně ve světě kvůli koronaviru odehrává. Lidé mají přehnaný strach a obavy z nakažení a smrti tímto virem a v obchodech došel toaletní papír, což taky úplně nechápu 😀 Samozřejmě je moudré nejezdit do míst, kde se virus rozšířil, dodržovat základní hygienická pravidla a jednat dle doporučení vlády. Přesto však bychom neměli žít své životy ve strachu a v obavách z toho nejhoršího, ale měli bychom se obrátit k naději a k životu.
Níže sdílím myšlenky Krise Vallottona, který o tomto problému mluvil a s jehož názory i postřehy jsem se naprosto ztotožnila. Za sebe můžu říct, že po poslechnutí jeho projevu v církvi Bethel church se už nebudu zaměřovat na strach a obavy, které si mnohdy sama vymýšlím, domýšlím a představuji, ale budu se namísto toho soustředit na šíření pokoje, radosti a na naději v dobrou budoucnost.
„Nemyslím si, že tím největším nebezpečím je nakažení se koronavirem, čehož se teď celý svět obává. Mnohem horší je nakažení se virem strachu, který se právě šíří světem a řekl bych, že cílem tohoto strachu je uzavřít hranice zemí a zničit jejich ekonomiky.
Věřím, že za tímto virem stojí něco víc, než jen fyzické nakažení. Že jsou to démonické síly, které tento vir používají. Musíme teď stát ve víře a nestát se otroky strachu. Strach je fantastický vypravěč příběhů a ještě lepší tvůrce filmů. Jedno přísloví říká: „Neděsím se kvůli věcem, které se mi v životě staly, ale kvůli obavám, které jsem si vymyslel, že se mi stát mohou. Ty mě děsí.“
Myslím, že na celý svět teď útočí duch obav. Proto teď mají lidé pocit, že se jim stane něco špatného. A namísto toho, aby křesťané šířili naději, tak jsou pod jeho vlivem. Věřím, že křesťané jsou Bohem povoláni k tomu, aby byli nadějí uprostřed tohoto strachu a obav. Strach je víra ve špatného boha. Nemůžete mít strach, pokud neuvěříte tomu, že se stane něco špatného. Pokud za mnou přijde malý kluk a řekne mi, že mě zmlátí, tak se nebojím. Nevěřím mu. Pokud by za mnou ale přišlo pár namakaných chlapů a řeklo by mi, že mě zmlátí, to už bych se začal bát. Víte proč? Protože bych tomu uvěřil. Nemůžete mít strach bez víry. Otázka není, jestli máte víru, ale kde ta víra je – čemu věříte?
Strach je očekávání na něco negativního, kdežto víra v Boha produkuje ovoce Ducha Svatého – lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, sebekontrolu, dobrotu. Pokud se na světě děje něco zlého, je na nás křesťanech, abychom vykročili a zářili. (Izajáš 60) Když se dějí špatné věci, našim úkolem je povstat a zářit, přinést světu naději. Když přichází tma, my máme stát a svítit. Máme říct: „Na mojí hlídce se tohle dít nebude.“ A začneme promlouvat k těm problémům, zastavíme beznaděj, přijmeme slovo od Boha a použijeme naši autoritu ne k promlouvání smrti, ale k promlouvání života. (Přísloví 18,21)
Chci vás vyzvat ke čtyřiceti dennímu půstu od strachu. Pokaždé, když ve zprávách uvidíte něco, co ve vás vyvolává strach, řekněte: „Nemám z toho strach, nebojím se toho,“ a za odměnu si dejte čokoládu. Po čtyřiceti dnech sice trochu přiberete, ale nebudete mít strach. Také doporučuji, abyste si nečetli ani neotevírali zprávy, které na vás negativně působí. Raději si dejte čokoládu.„
Kris Vallotton, Bethel Church
Na celý videozáznam v angličtině se můžete podívat níže. Pokud by měl někdo zájem o české titulky, můžu je do videa dodatečně přidat.