Lidé se mě často ptají, jak se vyvíjí situace tady v USA, konkrétně v Kalifornii, kde momentálně s rodinou kvůli studiu biblické školy bydlíme. Co si budeme povídat, počet nakažených rychle roste. A to hlavně ve větších městech. V našem okrese jsou zatím tři nakažení.
V tomto článku se dozvíte jaká jsou zde opatření, jaká vládne atmosféra a jak koronavirus ovlivnil náš každodenní rodinný život a naše plány do budoucna.
Jaká jsou v Kalifornii opatření a omezení
Poprvé na nás omezení kvůli koronaviru dolehlo, když se na naší biblické škole zrušily všechny misijní výjezdy. Nejprve přišla na řadu Čína, Japonsko, Německo… Pak se ale zrušily úplně všechny – i ty, které se měly uskutečnit na území USA. Město se totiž obávalo, že až se studenti budou vracet, mohli by nákazu přivézt s sebou. I přes naše velké zklamání, to bylo dobré rozhodnutí, protože pár dnů po této události se zavřely hranice. Někteří studenti by pak mohli mít problém vrátit se zpět do USA.
Stejně jako v ČR, i v Kalifornii jsou uzavřeny všechny školy a výuka probíhá domácí formou z pohodlí domova. Otevírat je do konce školního roku neplánují. V současné době jsou školy zavřené ve většině států USA. Pro naši rodinu se tímto nařízením nic moc nezměnilo, protože Anetka byla napůl v domácí škole. Akorát ušetříme za benzín.
Vlastně tady jako v ČR začala karanténa. Zavřelo se vše krom potravin, lékáren, prádelen, úřadů a benzínek. Lidé by měli být doma a cestovat jen do práce a z práce (pokud nemůžou mít home office). Žádná rodinná setkání nebo posezení s přáteli. Měli by dělat jen nezbytné nákupy a chodit na procházky ve svém okolí nebo v parcích, avšak s odstupem nejméně 2 metrů od ostatních lidí. Roušky zatím povinné nejsou. Jestli ale lidé tyto nařízení dodržují, to nevím. My je dodržujeme.
Hurá na nákupy
Atmosféra v obchodech je v těchto dnech hodně zajímavá. Lidé se bojí každého kýchnutí. Jednou se mi stalo, že jsem si suše odkašlala (zaskočilo mi něco v krku). Okamžitě jsem na sobě cítila asi tak sto pohledů. Připadalo mi, že se celý obchod zastavil, jen aby se na mě s obavami podíval.
O týden později jsem si na sebe teda roušku vzala, aby mi nebylo trapně, že na někoho kašlu. Bohužel jsem ale byla jediná, kdo ji měl, a tak jsem se cítila, jako bych sem přiletěla z jiné planety.
Nebo když jedné babičce upadl balík těstovin na zem, nevěděla jsem, jestli jí to mám zvednou nebo ne. Co kdyby ji vyděsilo, že na to sahám? To bylo dilema…
Každopádně lidé blázní – vykupují obchody, dělají zásoby. Téměř nemožné je sehnat antibakteriální gel na ruce, mýdlo nebo toaletní papír. O toaleťáky se lidé dokonce perou! Stojí fronty před obchodem a do patnácti minut po otevření jsou toaleťáky fuč!
Díky bohu, že jsme nakoupili zásoby papíru na tři měsíce dopředu ještě před tím, než to vypuklo (končila nám platnost karty do Costca – něco jako Makro v ČR). Ale stejně, můžete mi vysvětlit, proč zrovna toaleťáky? 😀 Pořád na to nemohu přijít… Příležitostně je vykoupená mouka, vajíčka nebo těstoviny, ale v porovnáním s toaletním papírem to nestojí ani za zmínku 🙂
Mimochodem, včera jsem byla znovu v obchodě, a s rouškou nás tam bylo už asi pět. Pomalu to tady začíná…
Jak to prožíváme
Stejně jako zbytku populace nám tenhle „otrava virus“ narušuje plány. Chtěli jsme letět o těchto prázdninách na návštěvu do Česka. Ukázat rodině náš nový přírůstek, navštívit pár svateb, zařídit nějakou tu úředničinu, změnit víza, setkat se s přáteli. Teď ale nevíme, jako mnoho dalších, co máme dělat. Ambasády mají zavřeno. Pokud bychom se teď vrátili do ČR, USA pro nás může mít zavřeno. Proto se snažíme vymyslet plán A, B, C nebo D, podle toho, jak se situace vyvine.
Karanténu si jako rodina celkem užíváme. Malé děti si hrají, Anetka se učí a relaxuje, manžel pracuje a poslouchá svou online školu, a já hodně čtu, maluju a tancuju. Občas se koukneme společně na film nebo zajdeme na procházku. Takový prázdninový režim. Jen si musíme dát pozor, abychom náhodou před nějakým sousedem nezakašlali – občas na sebe totiž volají policii 🙂